Zamyšlení #1 - Všem jste totálně ukradení

Přečtení: 2 036

Prakticky denně se setkávám se situacemi, kdy má někdo pocit, že by ho měli ostatní litovat a pochopit, že si zkrátka zaslouží nějakou pochvalu, zadostiučinění, pochopení apod. Pokud tohoto stavu nedosáhne, cítí křivdu a má pocit, že je nedohodnocený/nepochopený.

Mám pro Vás jednu krutou novinku

Všem jste totálně ukradení! Těmi všemi samozřejmě nemyslím nejbližší rodinu a přátelé, to je jediná skupinka lidí, která se reálně zajímá (nebo alespoň předstírá, že to dělá) o to, jak vám je, co vás trápí, po čem toužíte a jak se cítíte.

Nečekejte tyto pohnutky od někoho jiného! Pokud si myslíte, že ostatní zajímá, jak se cítíte, nebo jestli vás něco netrápí, tak jste sakra na omylu. Každému je to totiž úplně buřt, všichni mají dost svých problémů a starostí, než aby mohli řešit vaše pocity a snažit se o dostatek empatie. Jediná situace, kdy se o vás druhý („cizí“) člověk opravdu zajímá je pouze tehdy, když z toho může mít i on sám nějaký profit. Zkrátka tehdy, když může dané informace nějak zužitkovat (pro svůj prospěch, proto aby Vás pomluvil/aby šířil klepy – což je mimochodem pro ČR typické).

Příklad ze života

Nedávno dala má známá výpověď z jedné Pražské marketingové agentury (pracovala tam na pozici seniorní PPC specialistky 10 let). Svou práci odváděla bravurně (prakticky na ní stálo celé PPC oddělení). Výpověď dala kvůli nesnesitelnému novému šéfovi, s kterým se zkrátka nemohla vystát. Podala výpověď a očekávala od všech přemlouvání, lítost a nějaké zadostiučinění (nebo alespoň pochvalu) za tu výbornou práci co za 10 let vykonávala. Šeredně se ovšem spletla, podala výpověď a nestalo se vůbec nic, okamžitě se na její pozici vypsalo výběrové řízení a žádných slov chvály/přemlouvání se ani špetkou nedočkala. Byla z toho naštvaná a smutná zároveň, představovala si, jak se ostatní vcítí do její situace (o hrůzném chování šéfa směrem k její osobě každý věděl) a jak jí pochopí a zároveň budou přemlouvat, litovat a velebit za skvěle odvedenou práci – nestalo se. Každému to totiž bylo úplně jedno, nešlo o jejich pracovní místo a problémy jiných (z kterých nemůžou mít profit) je zkrátka nezajímají.

Proto NIKDY neočekávejte a ani nevyžadujte od nikoho lítost a pochopení, žijte sami za sebe, nebuďte vztahovační, NIKDY neproste o nějaké pochopení, zadostiučinění či respekt a važte si lidí, kteří se o vás skutečně zajímají (u nich o nic prosit nemusíte a dostane se Vám toho automaticky).

PS: Nechci, aby článek působil pesimisticky, nebo jako nějaké stěžování, „jak je ten svět zlý“ – to vůbec ne, je to jen realita, s kterou by se měl každý ztotožnit. Takový je zkrátka život, a tak to asi má být 🙂 – samozřejmě vše co píši nechci generalizovat, najdou se i lidé, kteří empatií jen srší a kteří skutečně cítí s vámi (těch je ale sakra poskromnu).